Hody, hody, doprovody

by - 31 března


Měla jsem to štěstí, že jsem velkou část svého dětství trávila na venkově. V jedné malinké vesničce, uprostřed Českého ráje, má moje rodina pohádkovou roubenku. A tady jsem se svojí sestřičkou, babičkami a rodiči trávila víkendy i volné dny. Moje babička má ráda tradice a já zdědila většinu vlastností po ní, běhaly jsme po vesnici v krojích, vítaly hosty s chlebem a solí, a částečně i ctily Velikonoce. 

Díky tomu jsem si ke svátkům, které vítají jaro, vytvořila poměrně pozitivní vztah. Kluky s pomlázkou jsme polily kyblíkem ledové vody dřív, než nám stačili nasekat. A to ještě před dvanáctou. Zatímco my jsme si užily barvení vajíček a kropení vodou, oni si protrpěli zimu v mokrých košilích a s každým rokem se jim k nám chtělo míň a míň. Až další roky nepřišel nikdo. Vzaly jsme to holt trochu po svém. 

Posledních pár let už velikonoční dny netrávíme na venkově. Ale jako správní zastánci tradic, jsme si vytvořili nový zvyk. Každé pondělí místo pomlázky jezdíme na hrad nebo zámek v okolí. A tak jsme si antifeministický svátek předělali na rodinný a já si nedovedu představit, že bych tyto dny měla trávit jinak, než právě s mojí rodinou. Kuřátka a kraslice na stůl, čokoládového zajíce do kapes, pohodlné boty na nohy, je čas poznávat historii. Takže holky, omlouvám se, ale já se na Velikonoční čas s rodinou těším :)


Možná vás bude zajímat

0 reakcí

Děkuji za váš komentář! :)