My dva ve vlaku

by - 29 března


Holka z Čech, kluk z Moravy. Slíbili si, že spolu procestují svět. Jenže, nemělo by se nejprve začít v rodné zemi? A tak se rozhodli poznávat malou ale krásnou vlast. Auto neměli, autobus se jevil jako otrava, proto vyhrál vlak s akční jízdenkou na čtrnáct letních dnů. Spacák, stran, karimatku a plecháček do batohu, batoh na záda, jízdenku do ruky a můžeme vyrazit!



Pod stanem jsem trávila dovolenou nesčetněkrát. Vlaky za svá školní léta najezdila tisíce kilometrů. Domeček na zádech jsem si ale nesla na zádech poprvé. Se svou muší sílou přicházely obavy. A tak  tam, kde chyběly svaly, musel přijít minimalismus. Světe div se, zatímco k moři tahám plný kufr blbostí, na čtrnáctidenní trip jsem se spakovala i se spacákem a karimatkou do deseti kil. Jezdit na punkera moc neumím. Jenže jsem se den zpátky vrátila z půlročního pobytu v Zadaru kde stávkoval internet a můj kluk měl plný program stěhování ze studenského bytu do společného studenského bytu, kde chceme následující měsíců skvoteřit. Muselo to jít i bez plánu.



A tak jsme se vydali. Bez mapy, bez cíle, bez informací. Nadšení a zamilovaní. Po měsíci v Chorvatsku první společná dovolená. Čtrnáct dní a dva tisíce kilometrů po železnici uteklo jako voda. Jediným problémem bylo najít kemp a vlakový spoj. Rozhodli jsme se na pár dní vypnout. Sebe, telefony, starosti. Užít si poslední chvíle než vypukne bakalářka a začnou pracovní povinnosti. Přes den si vybrat, kde večer zakotvíme. Tam kde se nám to líbí na chvíli vystoupit a projít si město, vykoupat se v jezeře a naobědvat se v nejbližším supermarketu. Jak rádi vzpomínáme. Na procházky nočním Krumlovem. Cider od pana Vietnamce na rohu zapadlé uličky. Slabé pouliční osvětlení, komáry u řeky a pizzu snědenou v zámeckém parku. 




Na první vlak jsme nastoupili v Českém ráji a dojeli až do Krumlova v jižních Čechách, oblečení vyprali na Vysočině, jednou se vyspali na měkké posteli ve středních Čechách, udělali si zastávku na festivalu v Pardubicích a pokračovali za mojí rodinou na sever. V Praze vyzvednout klíče od našeho historicky prvního společného doma v Brně. Z jižní Moravy znovu vyprat, tentokrát do Slezska. Celý výlet jsme zakončili v Ostravě o půlnoci a cestu si ještě prodloužili na východ Slovenska. Projeli jsme republiku křížem krážem. Zpětně jen těžko dokážeme říct, kde to bylo nejhezčí. Rána jsme začínali kávou uvařenou na plynovém vařiči a snídaní v trávě, večery zakončovali procházkou po okolí s plechovkou v ruce. Čtrnáct dní prožitých naplno a hlavně v přítomnosti okamžiku.




Až se příště budete rozhodovat, kam letos vyrazit, vzpomeňte si na svou domovinu. Husté lesy, hory, nížiny. Malebná města a vesničky. Nekonečné vinice, klidné i divoké řeky, rybníky, jezera. Možná vás překvapí, jak moc je tu krásně. V jaké přírodě žijeme. Že není vždycky potřeba putovat přes kus světa, aby byla dovolená tou nejkrásnější. Třeba budete překvapeni, jak to vypadá kousek za barákem. A hlavně, zkuste hodit starosti za hlavu. Pro jednou. Zkuste na chvíli vypnout a prostě být :)




Možná vás bude zajímat

0 reakcí

Děkuji za váš komentář! :)